Špicberky 87
Pár obrázků z čundru ostravských horolezců

Z mého deníku 26.9.1987

Ráno jsme se vzbudili v pohodě po osmé hodině. Venku bylo úplně jasno. Posnídali jsme a já začal balit.Teploměr ukazoval -11°C. Najednou mi Jiřík zdělil že nemůžeme jít pod Westbu na více dní kvůli očekávané rádiové relaci týkající se data našeho odjezdu a tak jsem se s Česťou domluvil znovu na Ceres. Cestou po ledovci se nám pod kalhotama a fukéřkama dělala díky vysoké vlkosti jinovatka. Čím jsme byli výše, tím se mi zdálo být tepleji. Pod stěnou už vůbec nefoukalo a když jsme začali v 15:30 nastupovat, tak sluníčko začínalo pěkně hřát.Tři délky jsme šli současně pod výraznou 80ti metrovou stěnku se dvěma zářězy. Česťa si vybral levý. Když si pod něho stoupnul, zeptal se, jestli jsme se nepřecenili a začal makat. Na mě vyšla hladká zvlněná plotna. Bylo to docela těžké havně kvůli tomu, že jsem nebyl vylezený(5+A0 UIAA).Trvalo mi to hodinu dvacet.Při výlezu do sněhu jsem trochu zazmatkoval, ale podařilo se. No a pak už jsme valili po sněhách s kratšímy výšvihy otížnosti max.4 UIAA.Slunce nám pěkně svítilo do zad a dole se mezitím zatáhlo. Byla to nádhera která trvala do 22:00. Pak už se začalo hodně stmívat a tak jsme lezli po tmě. I to byla fantazie hlavně po zdolání podélného plazivého komínku s jemnou vrstvou sněhu a ledu.Výlez na vrchol byl po položených plotnách posypaných 15ti centimetry prašanu. Pořád to mělo tendenci ujíždět a tak jsme se odvázali a rychle přelezli těch posledních 150m na vrchol, kde jsme dorazili v jednu hodinu ráno. Byli jsme nadšeni. Nádherná lezecká cesta. Při sestupu jsme zahlédli mihotavé světlo. Nejdřív jsme mysleli že jsou to mraky a pomluvili Standu co to plácal o polární záři. Pak se to ale zvýraznilo a mi jsme si přiznali, že asi nekecal. Pomalu jsme sestupovali k lyžím už do mlhy a v úplné tmě po vlastních stopách sjížděli k táboru, kam jsme dorazili v 5:30 ráno, vypili čaj a šli spát. Byl to jeden z mých nejkrásnějšich lezeckých dnů v životě.
Česťo díky.